21.5.2011
tak dneska mě páničkové vzali na Sadskou, kde se nachází krásné jezero a písečné plážičky. Postavili mi stan, kde jsem si mohl ve stínečku odpočívat, zatím co budou chytat bronz :o). Pro mě to byla taky jedna velká premiéra, protože jsem se učil plavat. Přes všechny mé protesty a trucování mě dostali do vody. Myslel jsem, že se jenom napiju a zchladím si pacičky, ale prý né. Pánička mě vzala do náruče a popošla se mnou dál do vodičky a pomalu mě dávala do vody. To bylo cákání vody kolem mě a honem rychle zpátky na břeh. Hop na břeh, běh kolem stromu, pořádně se vyválet v trávě, abych rychle uschnul. Ani ostatní pesani mě do vody nedostali, jen z břehu jsem na ně štěkal ;o))). Po pořádném vyslunění, pokračovaly moje "hodiny" plavání a technika se postupně zlepšovala. Jen nevím jestli budu chodit do vody sám a nebo se tam nechám odnést :o)))). Fotečky z prvního plavání najdete ve fotogalerii
8.4.2011
po dlouhém domlouvání, jsem se setkal s bráškama Rodrigem a Toledem. Páníčkové si dali sraz před Stromovkou na Výstavišti. Výborné místo na pořádné vipetí řádění :o)). Konečně jsem si zaběhal a zařádil jako správný vipet, a hlavně mi někdo stačil a nevzdal to po prvním kolečku. Koukněte na fotky jak nám to ladilo:o))
Ahoj vipetí kluci a holky,
kdyby jste neměli co dělat a chtěli se se mnou projít či poběhnout nebo dát i nějaký ten závod za návnadou, tak mi dejte vědět na email sighthound@sighthound.cz
Leden 2011
při prvním krásném víkendu jsme vyrazili na procházku do Hostivařského parku a potkali tam vipetí smečku: Madlenku, Nellu, Jerryho a Enzoučka. Konečně někdo kdo utíkal mně a ne naopak. více uvidíte v fotogalerii kam jsme přidali i hrátky s Vicky a Ibi, kamošky od nás z baráku.
25.12.2010
A máme po vánocích, taky na vás byl ježíšek tak štědrý... já jsem dostal hodně dobrůtek, hraček a taky pravý vipetí obojek... A už je ze mě velký klučina.. už přestávám čůrat jako holky :o)))
24.12.2010
Všem vipeťákům a vipeťačkám, jejich paničkám a páníčkům a nejen jim přejeme krásné a poklidné vánoční svátky a Nový rok...
19.12.2010
Po delší době jsme se byli podívat v Hedvábí za mou psí rodinkou. Maminka si mě vůbec nevšímala zato teta Saxana mě prohnala po dvorku. Ještě se mám co učit, abych byl tak rychlý jako ona. A ještě jsem viděl strejdu Jagara a to Vám povím, toho jsem se bál. Už je to pan pes!! Byl jsem tak unaven, že jsem si musel zchrupknout v psím pelíšku... a když jsem se probudil přišel za mnou i bráška Tigrito a šlo se lumpačit po štěněcím.. více můžete vidět ve fotoalbu
05.12.2010
A máme tady Mikuláše... i u mě se stavil... a dostal jsem pár dobrotek a adventní kalendář, aby mi to do těch Vánoc rychleji ubíhalo. A copak jste dostali vy? Pochubte se...
22.11.2010
Po delší odmlce jsem zase tady.. a budu Vám zase vyprávět zažitky z mého vipetího života. Na úvod se Vám musím přiznat, že po poslední vážení mám 10,4 kilo, elánu na rozdávání a nejvíc mě baví lítat po posteli a přitom na všchno a všechny štěkat, rozhazovat hračky... to víte rostou mi zuby a to není zrovna moc příjemné.
21.10.2010
Huráááá... konečně mi přišli oblečky, už mi nebude mrznout prdelka. A taky jsem se podrobil pravidelnému vážení a už mám 8 kilo, zkuste mě trumfnout bráškové a ségro :o)))
09. - 10.10.2010
Moji milý čtenáři, dovolte mi abych se Vám omluvil za pozdní report z mého psího života... nastaly určité komplikace a nefungoval nám web. Ale již je to v pohodě a já Vám mohu povyprávět, co jsem přes víkend zažil... A že toho bylo :o))).
V sobotu jsem s páníčky vyrazil, jako správný šlechtic, na zámek Konopiště.To bylo něco pro mě, mohl jsem si volně řádit v podzimním listí, poprvé viděl páva, chudák už měl ocas oškubaný, asi ho občas prožene nějaký ten hafan. Já jsem byl hodný, a jen jsem koukal, nebo že by to bylo tím, že mě měla pánička na vodítku, nevím nevím... Pak jsme se šli kouknout do zámeckého parku, kde je i rybník. A povím Vám, kdyby už nebyla zima, možná bych se šel i koupat. Ale pánička řekla, že ať na to raději zapomenu, je zima a sám přeci na břeh nevylezu. A to měla pravdu... a tak raději jdu za psí slečnou, abych ji prohnal faldíky. A musím uznat, že se mě statečně držela a byla mi stále v patách... jóóóóó to mám rychléé nožičky. Z běhání jsem se unavil tak šupky dupky k autu a jede se na večeři.
V neděli, abych se taky pořádně protáhnul a zjistil, jaké svaly v štěněcím tělíčku jsou, vyrazili jsem na kokořínsko na Cinibulkovu stezku. A i když si páničkové mysleli, že to bude brnkačka a procházka po lesních cestičkách, museli jsme zdolat i menší skály. Takže šup se mnou do podpaží a jde se na věc. Po pár váhavých krůčcích jsme na druhé straně a já můžu zase běhat a řádit. A málem bych zapomněl na kolie co jsem potkal a s těma to bylo fajn, nezkazily žádnou prču. Ale pak se vydali jinou trasou a já byl zase sám... Nu což vynahradil jsem si to sbíráním klacků. Jo a taky mě to horolezectví tak vzalo, že jsem se pak odhodlal zdolat každý kopec a vyvýšeninu. Nahoru to šlo snadno, ale dolů to zas tak lehké nebylo a raději jsem se nechat sundat od páničky... Ale povím Vám sranda byla a velká.. a já v nohách mám už tisíc mil, těch tisíc mil....
07.10.2010
Kůůůžičkááá?? Co to jeee? No nic, jde se ven, i se mi dneska z postele chce a po povinném vykonání potřeb jsme cupitali s páníčkama do Grébovky, kde se mi zatím velmi líbí. A z batohu se vytahuje ta šustící věc, co jí říkají kůžička a začíná mě čím dál víc zajímat! Běhám za ní, tahám se s ní a venku mou pozornost udržela zatím nejvíc ze všech hraček. Po chvíli běhání se vedle mě nečekaně objevil "italáček" a tak jsme zas chvíli běhali spolu aby mi ukázal, na co ty rychlý nožičky mám. Pak mě opět zaujala šustící návnada, ale jelikož se už stmívalo, cupitali jsme zpět domů. Ještě vám napsat mé nové zážitky a jde se hajat:) Mé zážitky jsou opět ve fotoalbu:)
02. a 03.10.2010
Tak jsem zase tu a jdu vám povyprávět nová dobrodružství. Po mé krátké dovolené, stravené se svou biologickou maminou a svými brášky, kde jsem si bohatě vyhrál a zase o pár centimetrů vyrost, jsem zase zpět u svých páníčků. Tento víkend jsem se jel podívat na honění zajíců do Kralup nad Vltavou a druhý den i do Mladé Boleslavi. Moc jsem nechápal, proč se ti velcí chrti honí po dráze za kusem návnady, tak jsem se radši chodil s každým mazlit a kamarádit a nebo se vyhříval na dece či paničce. ( třeba mě to běhání taky chytne, nejraději takto rychle startuju, když najdu v trávě pěkný klacík ) Po návštěvě Kralup, kde prý chvíli bydlel i páníček, se jelo na Tvrz HUMMER, kde byl bohatý program pro děti i dospělé. Tak jsem jako dítě poslouchal hrané pohádky, ale pak jsem si šel na kopec raději zaběhat do vysoké trávy, kde jsem skákal jak antilopa a po vyblbnutí hurááá domů do postýlky. Po řádném odpočinku jsem se probudil a netušil, že se opět se mnou rozjede ten velký železný pes na čtyřech kolech a doveze mě na další místo plný mě velmi nápadně podobných pejsků. Po chvíli otrkávání jsem se snažil kamarádit úplně s každým koho jsem potkal. Mile mě překvapilo, že jsem se setkal i se svými příbuznými a spolunocležníky z rodného domečku z Hedvábí. Psí tetu můžete vidět i na jedné z foteček. Po pár hodinách strávených kolem závodního oválu jsme se vydali zpátky, protože jsem byl už unavený a taky se chtěl pořádně nadlábnout. Doma jsem si zabojoval s medvědem a ulovil jeho tlapy a po náročném lovu usnul v postýlce. Fotečky můžete vidět v galerii. Tak zase příště.
11.09.2010
A máme tady sobotu, a huráá na výlet. Čeká nás cesta na Kostelce nad Černými lesy, kde se konají pivní slavnosti.
Hurá do auta, ze začátku se mi tam moc nelíbilo, být připoutaný, ale co už bezpečnost musí být. Po mých protestech, které my byly houby platné jsem usnul a probudil se až na místě určení.
Na slavnostech bylo moc lidí a rozhodli jsme se s paničkou, že se raději kouknem po okolí. No a páníček s námi nebyl, dal přednost ochutnávání piva :o))). Naše procházka začala na zoraném poli. To Vám povím, to byl ale terném, nahoru a dolu, sláma a hlína. Nejdřív jsem z toho byl dost rozpačitý a nechtělo se mi. Pánička měla nakonec přemluvila a vyrazili jsme. Jelikož jsem tam nemohl pořádně během, jak to byl hrbolaté, našli jsem mi pěknou posečenou louku, kde jsem se mohl vyblbnout. Chvilku jsem řádil s míček, pak s uzlíkem a i seno mě zaujalo {že by to bylo tím kozím mlíčkem, co jsem dostával jako prcek?? :o)}. Dali jsem si menší relax a vyrazili do lesa. JO a tam se mí teda hoooodně líbilo, těch šišek a větviček, to je něco pro mě. Ještě, že mám dlouhé vodítko, a mohl jsem si během aniž my o mě musela mít paníčka strach, že bych někam zdrhnul, a že už jsem trošku lumpačil. Když jsem toho měl dost vyrazili jsme zpátky k autu. Ještě vyčůrat a šup do auta. Dostal jsem pásy, lehnul a spal. Doma jsem dostala velikou večeři a teď jsu zase nabíral energii na další lumpárny. HAF
05.09.2010
To nám to uteklo a máme tady něděli a já se to odpoledne štráduju do nového domova. Ale ještě předtím se musím pořádně rozloučit s brášky a mámou a tak všichni dovádíme na zahradě. Já dostanu i obojek abych byl fešák. Toho využívá brácha Tigrito, který mě za obojek tahá a kouše, ale já se nechám a oplácím mu to.
Cestou v autě jsem byl statečný a neudělalo se mi ani špatně. Jenom jsem se trošku třepal strachem jaké to v novém domově bude. Ze začátku jsem opatrně a nejistě našlapoval po přesíni Mého bytu, který za nedlouho budu hlídat. Tam mě čekali další človíčci, které jsem ještě neviděl a byl z toho vyjukaný, ale jsou moc hodní a taky se rádi mazlí jako já. A tak jsem v náruči usnul, abych nabral síly... Pak jsem si taky šel ošmuchat místečko kam se budu chodit venčit. To se mi taky líbí... No a pak znaven jsem si šel vyzkoušet nový pelíšek, který je měkoučky a čekal na mě plyšový LOS, k tomu jsem se přitulil a spinkal...
K večeři jsem si dal granulky s mým oblíbeným tvarohem... objevoval okolí ... a abych se nepočural tak kde nemám opět jsme šli paníčkou ven. Po návratu jsem si hrál s losem všechno ošmuchával, před spinkám zase vyčural a trdááá do hajan.. tak DOBROU NOC !!!!
01.09.2010
Den dne lidské dětičky šli znovu do škol a školek a nás psí miminka čekalo tetování. Můj páníček Štěpán za mnou přijel, aby byl se mnou a foukal mi bolítku. A já byl moooc statečný a ani jsem neplakal... Na ostatní brášky a sestřičku dohlížela naše člověčí maminka paní Kalousková. Takový náročný den jsme zvládli a čile si zase hráli....
14.07.2010
Říkáte si co je to za datum, které vidíte v nadpisu. Mnoho z Vás si řekne, že je to obyčejné datum, ale pro mě to byl velký den.. DEN, kdy já a 5 mých sourozenců přišlo na svět. Narodili jsme se mamince Valencii z Vilcabamba a tatínkovi Dollipop´s Blue Moon of Kentucky.
